Marika Ivanová

Sexismus na Západě a na Východě

24. 11. 2016 20:02:38
"Slušní Češi" a radikální islamisté jsou velmi odlišná stvoření, nicméně jednu věc mají neoddiskutovatelně společnou: Nikdo jim nesmí šahat na "jejich" ženy.

Předně musím podotknout, že si jsem vědoma výhod, které mají západní (nejen) ženy oproti těm východním, zejména z muslimského světa a rozvojových zemí. Bylo by však pošetilé tvrdit, že v Západní Evropě, kam řadím i Českou Republiku, se mají ženy skvěle, jsou bez výjimky respektovány a ty muslimky jsou chudinky utlačované, týrané a jejich cena se vyčísluje počtem krav. Se svým pákistánským manželem trávíme každoročně několik týdnů v jeho rodné zemi. Troufám si tvrdit, že moje zkušenost z Evropy a z Pákistánu mi umožňuje srovnat tyto dva světy. V tomto článku bych se ráda zaměřila na srovnání z pohledu postavení žen.

Čas od času se ve sdělovacích prostředcích dočítáme o různých zvěrstvech páchaných na ženách jako hromadná znásilnění v Indii, kamenování v Afghánistánu či vraždy ze cti v Pákistánu. Jsou to velmi závažné problémy v regionu a vzdělaná část obyvatelstva je odsuzuje a snaží se jim zamezit formou protestů či zakládáním různých organizací. Ovšem úkol je to nelehký, když si uvědomíme, že jen v Pákistánu žije zhruba 200 milionů lidí, z nichž je zhruba 30 - 40 procent negramotných, v bídě žijících lidí, kteří mají problém uživit sebe a své rodiny. Nechme však stranou tyto velmi patologické jevy a zaměřme se na běžnou střední vrstvu obyvatel.

Je pravdou, že typická žena v Pákistánu je v domácnosti a stará se o děti. Bohužel tento stereotypní model je v rodinách hodně zakořeněn a děti jsou tímto způsobem vychovávány - žena se stará o domácnost, muž materiálně zaopatřuje rodinu. Lidé si nestěžují, je to pro ně normální. Pro ženu jako já jsou takové stereotypy nepřijatelné, nicméně tento přístup byl před pár desetiletími zcela běžný i u nás, ba dokonce se s takovou mentalitou setkáváme i dnes. Někoho možná překvapí, že Pákistán měl nedávno prezidentku Benazir Bhutto, po které je dnes pojmenováno letiště v Islamabádu. V další muslimské zemi, Bangladéši, je již osmým rokem v čele vlády premiérka Sheikh Hasina. Řada dalších muslimských zemí má či měla prezidentky a premiérky, na rozdíl například od ČR. Samozřejmě, zastoupení žen v politice muslimských zemích je malé, nicméně alespoň tyto příklady dokazují, že postavení žen není až tak tristní a že se nejspíš nevyměňují za velbloudy, jak se lze dočíst na diskusních serverech v českých luzích a hájích.

Ačkoli zde neexistuje žádná legislativa upravující ženský či mužský oděv, projít se v minisukni po Karáčí by asi nebyl nejlepší nápad. Ne proto, že by snad místní dotyčnou ukamenovali, ale různé pokřikování a poznámky by byly neúnosné. V tomto ohledu si v Evropě zajisté užíváme mnohem větší svobody. Není však všechno černobílé. V Pákistánu je tento druh sexismu hodně rozšířen, na druhou stranu v Evropě a konkrétně v České Republice máme bohužel trochu jiný, avšak rovněž velmi zavrženíhodný druh sexismu. Jeden příklad z nedávné doby je anketa Sexistické prasátečko https://prasatecko.cz/. Osobně mě neuráží billboard s modelkou inzerující oblečení, ale žena s obličejem potřísněným spermatem je hodně daleko přes čáru a skutečnost, že tomu spousta lidí tleská a "nevidí na tom nic špatného" mi příjde velmi alarmující. Jeden extrém je nutit ženy do burky a druhý extrém je vyobrazovat nahou ženu, jejíž intimní partie zakrývá pouze čepel nože, nehledě na to, že ta nahá žena absolutně nesouvisí s inzerovaným produktem.. Oba extrémy jsou škodlivé a dehonestující.

Dalším příkladem nerovného postavení žen v Evropě a zvláště pak v České republice je odrazování děvčat od technických oborů. Když od útlého věku slýcháte, že holky jsou na matiku a fyzikou nemehla, tak se to v mladé mysli snadno uhnízdí. Poté máme velmi malé zastoupení žen v technických a vědeckcýh oborech a stereotyp je na světě - jistě se najde spousta všeznalých mužů, ale i žen, kteří vyvozují, že ženy mají asi horší logické myšlení a proto se na takové obory nehodí. Tento druh sexismu je v muslimském světě mnohem méně výrazný. V Íránu tvoří více než polovinu studentů IT ženy (zdroj: http://www.forbes.com/sites/amyguttman/2015/12/09/set-to-take-over-tech-70-of-irans-science-and-engineering-students-are-women/#3584a9c86587). Když v Pákistánu řeknu, že dělám doktorát z informatiky, tak to naprosto nikoho nepřekvapí. Mám mnoho kolegyň z muslimských zemí, které se úspěšně věnují vědecké kariéře. Když jim popisuju jak mi učitel na střední sdělil, že mi to programování sice jde, ale že to stejně dělat nebudu, protože jsem žena a ty se tomu přece moc nevěnují, tak jen nevěřícně kroutí hlavou. V Česku se často setkávám s reakcemi typu "teda, to je zvláštní obor pro ženu...". To asi není třeba dál komentovat.

Nerada bych ovšem hodila všechny Čechy do jednoho pytle. Velmi si vážím těch, kteří si jsou vědomi toho, že schopnost pracovat ve vědě nebo s dětmi není dána pohlavím, ale individuálními předpoklady daného jedince. Vážím si mužů a žen, kteří se nepodílí na vytváření podobných stereotypů. Vážím si těch, kteří nesoudí člověka podle toho, jestli je muslim, křesťan nebo ateista, ale podle toho, jak se chová. Nepochybuji o tom, že ne všichni Češi jsou slušní Češi mávajícími oprátkami na Koňském trhu. V textu jsem hodně popisovala různé extrémy a nerada bych aby to vyznělo tak, že nenávidím svoji zemi a své krajany. Naopak, svoji zemi mám velmi ráda včetně jejích obyvatel, přestože mě chování některých lidí rozesmutňuje.

Autor: Marika Ivanová | karma: 19.29 | přečteno: 1543 ×
Poslední články autora